Když vezmu do ruky fotoaparát, nemyslím na to, jak postavit dokonalou pózu, ani na to, jak sladit barvy oblečení. Myslím na vás. Na to, kdo jste, jak žijete a co pro vás má skutečnou hodnotu.
Ty nejkrásnější momenty totiž vznikají úplně nenápadně. Když se smějete u pečení bábovky, když vaše miminko zkouší první krůčky, když se sourozenci pošťuchují o hračku a za chvíli se tulí pod jednou dekou. Jsou to obyčejné chvíle, kterých si na první pohled ani nevšimnete – a právě ty stojí za to uchovat.
Možná už jste zažili to klasické focení – domluvený termín, sladěné oblečení, rychle do ateliéru, fotografku vidíte poprvé v životě, děti mají svůj den a nechtějí spolupracovat. Vy se snažíte, ale místo radosti se objevuje stres. A když se pak díváte na výsledné fotky, úsměvy jsou krásné, ale někde uvnitř víte, že nebyly doopravdy.
Na téhle staré fotce jsem já – malá Inna. Pamatuju si, jak se mi tehdy vůbec nechtělo fotit. Přemlouvali mě a já stála před objektivem trochu na truc. Byla to strojená svatební fotka, žádná radost. A přesto má dnes pro mě velkou cenu. Připomíná mi lidi, chvíle i atmosféru, která už je pryč. Tehdy jsem netušila, jak důležité rodinné fotografie jsou. Dnes už vím, že právě ony uchovávají to nejcennější – naše vzpomínky.
Věřím, že rodinné focení může vypadat úplně jinak. Uvolněně, bez nátlaku, bez „musíš se teď usmát“. Jen vy a vaše tempo.
