Jedna rodinná kapitola - rodinné focení, které má duši

S touhle rodinou se vídáme už roky. Když jsme plánovali další focení, došli jsme do bodu „tam už jsme byli… a tam vlastně taky… a doma také“. Hledali jsme místo, které nebude jen pěkné, ale jejich. Řekla jsem jim, aby zkusili popřemýšlet nad místem, které má pro ně opravdový význam, i kdyby na první pohled nebylo dokonalé.

Za pár dní mi napsali, že je napadla jejich stará rodinná chalupa po dědečkovi. Dodali ale, že tam není nic hezkého – všechno je staré, zanedbané, rozhodně ne fotogenické. Zároveň mi psali, že příští rok začne velká rekonstrukce: část domu se zbourá a celý se předělá do nového bydlení. Byli si proto nejistí, jestli je to vůbec vhodné místo.

A právě v tom byl ukrytý ten pravý smysl. Hodnota nebyla v dokonalosti místa, ale v tom, co představovalo. Byla to generační vzpomínka. Chalupu už v původní podobě nikdo nikdy neuvidí. Dědeček a babička už nežijí, a právě tady se přitom odehrávaly všechny ty rodinné chvíle, na které si tatínek téhle rodiny dodnes vzpomíná – jak se tu scházeli příbuzní, jak celé léto běhal po zahradě a jak se tady cítil doma.

Když pan vyprávěl, bylo v jeho slovech cítit nadšení i nostalgický smutek. Těší se, že tady vybuduje nové bydlení pro svou rodinu, zároveň ale ví, že to staré už zmizí.

A právě proto mají pro něj tyto fotografie obrovský význam. On sám si vzpomínky nese v sobě, ale jeho děti si dnešní chvíle pamatovat nebudou. Teď jsou malé a za pár let už jim detaily z dětství vyblednou. Díky fotkám ale budou mít možnost jednou se podívat zpět, uvidí, jak vypadalo místo, kde vyrůstaly, a co pro jejich rodinu znamenalo.