Byla jsem vždy člověkem, který miloval vzpomínky. Své dětství si pamatuji do detailů. Vždy si říkám, že je velká škoda, že mám tak málo fotografií a jenom jedno jediné video ze svatby mé milované tety. Když jsem se stala maminkou, jsem se jen ujistila v tom, jak důležité je zachytit i ty nejjemnější a nejprchavější chvíle.
Pamatuji si, jak jsem si při prvním porodu sbalila do porodní tašky fotoaparát. Měla jsem to všechno naplánované – že si ty jedinečné okamžiky uchovám navždy, že mi zůstanou. Ale ve chvíli, kdy nastal ten velký okamžik, na plánování ani na focení nebylo ani pomyšlení. Vše, co jsem cítila, byla intenzita porodu, emoce, které mě pohltily, a ta neskutečná láska, když jsem poprvé držela své miminko v náručí.
Manžel sice věděl, jak moc pro mě fotografie znamenají, ale v tu chvíli jsme byli oba plně ponoření do okamžiku. Výsledkem bylo jen pár fotografií, které jsou sice vzácné, ale ten pocit, že jsme nezachytili víc, mi dodnes chybí. U druhého porodu jsem měla nachystaný foťák znovu, k tomu čerstvě pořízený iPhone s dobrou kamerou, ale historie se opakovala. Znovu nebyl čas ani prostor. Spíše se rozhodovalo, zda dáme Epidural nebo ne :) Pochopila jsem, že maminka – a často ani její partner – na takové věci v ten intenzivní okamžik nemyslí. To ani snad nejde.
Tady se zrodila má myšlenka. Věděla jsem, že kdyby tam v tu chvíli byl někdo citlivý, kdo by nejen rozuměl tomu, jak důležité je tyto okamžiky zachytit, ale kdo by dokázal být nenápadnou oporou, všechno by mohlo být jinak. A teď, po letech, kdy cítím, že mám všechny podmínky a zkušenosti, nastal ten správný čas tuto službu nabídnout i ostatním maminkám.
Moje fotografie jsou o skutečných emocích. O prvním doteku, o slzách radosti, o tom tichém zázraku jménem porod.